čaj u Hany Puchový

 

 

„ od mala jsem si s chutí představovala, že vzlétnu a proletím se,
vysaltuju z 6.patra před dům a vždy nesmírně lehce a elegantně. "
 

občas mívám zvláštní pocit strachu si něco nebo někoho oblíbit. zejména jedná-li se o výtvarníka. to proto, že jsem schopná se do jistých děl na první pohled naprosto bezhlavě zamilovat, s čímž je spojený i to, že si vytvořím vlastní - často velmi zkreslenou - představu o osobě autora. případnej fyzickej kontakt s dotyčným umělcem pak pro mě může být zklamáním a znamenat rychlý vystřízlivění, kdy se vytratí veškerý sympatie a zájem o danýho tvůrce a já už si němu nikdy nemusím najít cestu zpátky. to naštěstí (!) neplatí v případě malířky hany puchový (1966). na dnešní návštěvu jejího bytu / ateliéru v ostravský Porubě budu vzpomínat - no ano - pravděpodobně do konce života. hana, drobný stvoření s obrovskýma bleděmodrýma očima, jakoby vypadla z ilustrací v dětských knížkách. kouzelná, zároveň tak opravdová. poněkud rezervovaná, ale srdečná a vstřícná. i když často vulgární, přitom plná něžné ženskosti. živá a veselá, ale i posmutnělá. rozhodně však přirozená a dokonale svá.  z mýho pohledu naprosto jedinečná. a uvařila nám fantastickej mátovej čaj!