11/30/2014






nalejme si čistýho vína. poslední měsíce jsem nebyla právě prototypem ctnosti (pokud kdy vůbec). chodila jsem na červenou a jezdila na černo. odmlouvala a byla drzá. cpala se před spaním a do postele chodila po půlnoci. hojně užívala vulgarismů a zřídkakdy se chovala jako dáma. toulala se za tmy a četla příliš málo moudrejch knih. spisovat proto výživnej wishlist ježíškovi by postrádalo jedinou kapku soudnosti. leč už jen samotná snaha o nápravu vlastních hříchů si přeci jen jistou odměnu zasluhuje. žeano. upustím-li tedy od svejch tradičních tužeb typu bezednej měšec, teleport a kabát se zabudovaným radiátorem, hned další položkou na seznamu neskromnejch přání je zástěra. ovšem není zástěra jako zástěra. milé děti, pro tuto zástěrku od ZK bych šla třeba světa kraj ! neboť kdy jindy se vyšňořit k plotně než v čase vánočním. nehledě na to, že zástěru si měla přinést nevěsta do výbavy, a to nejednu. patřila totiž k jakýmsi intimitám domova, které neviděl nikdo kromě členů rodiny. a rovněž "jisto jest, že není účelnějšího a zároveň slušivějšího úboru nad staromódní, bílou, čistotou vonící zástěru našich maminek, jíž se nevyrovná pracovní plášť ani kuchyňské šaty našich dnů" (Pestrý týden, r. XVII, 31.1.1942, č.5.).

a po čem letos prahnou vaše srdce ?

1 komentář:

- merci za zastaveni