6/16/2013

klauzury Ateliéru módní tvorby & Artsemestr léto 2o13

 
život jako centrifuga. bohudík.
 
 
protože jestli mám na něco buňky, pak je to naložit si na záda pořádnej náklad povinností. protože bych se už asi stejně nenaučila pravidelně jíst a chodit spát dřív než dvě hodiny po půlnoci. protože mi tenhle životní rytmus zatraceně vyhovuje. protože bych se jisto jistě třískala do hlavy ještě teď, kdybych odmítla nabídku na focení backstage obhajob prací studentů Ateliéru módní tvorby pražský VŠUP jen proto, že "věčně nestíííháááám". a to jsem ani netušila, že ve finále namísto schovávání za foťákem budu z důvodu absence manekýn přesvědčena střihnout si roli jedný z nich. o tom, že to pro mě představovalo doslova traumatickej zážitek, pomlčím. pohledy všech přítomných s Rochovou, Ivančicem a Velčovským v čele na mou rádoby ladnou chůzi na podpatcích byly ostatně dostatečně výmluvný. a bleskovej report z Artsemestru berte jako malou ochutnávku pestrýho menu, který mě uvedlo do stavu totální blaženosti. snad jej ocení ti z vás, kdo nemaj to štěstí zastavit se tam osobně, neboť dnes máte poslední možnost. bon appétit !
 
 

6/02/2013

je mi, jako by se ve mně utopila celá náruč fialek.
 
 


říkejme tomu kupříkladu splín. psychologickej slovník manželů hartlových z roku 2ooo hovoří o označení pro zádumčivost, melancholii až depresivní náladu, rovněž také o světabolu či trudnomyslnosti. jedná se o lidovej pojem, kterej vyjadřuje a romantizuje různý úrovně smutku. patrně byl převzat z literatury, neboť psychologie či psychiatrie jej jako takovej neužívá - namísto toho operuje s termíny deprese či snížená nálada. pocit absolutní postradatelnosti, neustálej strach ze selhání spolu s absencí sebevědomí a neschopností přijetí sebe sama se táhne jako červená nit celou mou existencí. jako tekutej písek pod nohama. jako ocelová koule u nohy. jako přistřihlý křídla. dokonce jsem se pokusila smířit s tím, že jde jednoduše o povahovej rys. jednou bych mileráda tuto záhadu hlavolamu rozluštila. prozatím ani nová práce, ani nepředpokládaný finanční ocenění, ani onen sympatickej fakt, že se zklidnily rozbouřený vody rodinejch vztahů, ani ty nejpohádkovější šaty od milýho, ani to, že mi do ruky vrazila vizitku scoutka z elite model s větou, že jistě už u ňáký mateřský agentury budu, ani moře báječnejch fotospoluprací, ani kouzelný odpoledne s ivii, který tímto kuju (a to nejen za fotky) mi nevyčarujou pomyslnej záchranej kruh. nicméně ventilovat podobný duševní pochody za košer taky nepovažuju - byť je to zcela legitimní (myšleno právě teď a tady na blogu), neboť podobný fňukání mě staví do role nepokornýho egoisty, kterej by měl bejt naopak vděčnej za obě zdravý nohy a toho nejlepšího mužskýho pod sluncem.

máte i vy tendence proklínat se za každičkej neúspěch ?
 
a byť vám do klína prší štěstí a úspěchy, nejste schopni se z nich radovat a naopak neustále poukazujete na to, co by mělo bejt jinak ?
 
 
a propos - onen "hvězdnej luk" nebyl mým zbožným přáním, vnutili mi to propagátoři ňáký nový kulmy v jednom stánku. já bych naopak ocenila papírovej pytlík na hlavu.