9/26/2015

věřte, nevěřte, můj blog slaví 4. narozeniny ! ano, zrovínka dnes, na den přesně. primárně jsem se jej vždy snažila směřovat řekněme do "populárně naučné" polohy a krmit jeho obsah tématy, která mi byla a jsou blízká. až druhotně pak infikovat blogosféru svými rádoby módními kreacemi. ty však paradoxně sklízí větší úspěch než několik odstavců informací. inu, přinejmenším pozoruhodné. stejně jako skutečnost, že má tolik z vás stále chuť se sem vracet, čehož si nesmírně cením a děkuju tímto za přízeň ! narozdíl od jiných, moje jméno je mezi fešn blogery neznámou veličinou, což je do jistý míry osvobozující. blog je radost. platforma, kde můžu zcela legálně ventilovat svůj slovní průjem. potřeba obklopovat se laciným a pomíjivým pozlátkem, navlíkat na sebe trendy zvonáče po kolena a snažit se prvoplánově zaujmout co nejširší masu je mi cizí. to ze mě dost možná činí konzervativního suchara, ale zároveň autentickou markétu, bez póz a zbytečnejch příkras. což je v době, kdy většina usiluje vypadat jako vobrázek vystřihlej z pinterestu, takřka přírodní úkaz. dnes tedy jen kratičký povídání o životním osudu jedné z předních majitelek oděvního salónu a výrazných osobností módy meziválečných let u nás. a ač nezáměrně, tématicky příspěvek koresponduje s Prague Vintage Fair, kterej odstartuje dnešním dnem. a ano, není žádným tajemstvím, že náš pes dostal jméno právě na památku této paní.







ARNOŠTKA ROUBÍČKOVÁ
1.6.1869 - 1942

dívčím jménem Popperová, pocházela z Kralovic a v matičce stověžaté se usadila až po sňatku s Juliem Roubíčkem. do podnikání se pustila nedlouho po rozvodu. jakožto vyučená krejčová si roku 191o založila vlastní dámský krejčovství. že měla obchodního ducha, o tom netřeba pochybovat. její firma totiž již od samotnýho počátku prosperovala. na svých pařížských cestách nechodila na drahý módní přehlídky. naopak. její strategie spočívala totiž v tom, že okukovala modely na promenádě a nakupovala tam levný zbytky látek. z těch pak v Praze tvořila originální kreace. vydatně jí v její činnosti pomáhaly dcery Adéla a Helena. v módních vodách vstoupila ve známost především Ada, která dokázala hbitě překreslovat spatřené modely (dle jejích záznamů se pak šilo) a byla rovněž členkou redakční rady časopisu Elegantní Praha, kam pravidelně přispívala módními zprávami z Paříže a kreslila návrhy. snímky modelek pořizoval do tohoto listu František Drtikol. v salonu paní Roubíčkové se mluvilo kromě češtiny také německy, anglicky a francouzsky. šila u ní elita oněch časů, prý i paní Masaryková a paní Benešová. roku 192o dosahoval počet zaměstnanců firmy úctyhodných 64 a roku 1925 nechala v závodě ve věhlasným paláci Koruna vybudovat sál s velkými okny, uprostřed s jevištěm z americkýho ořechu se stolky a klubovkami pro diváky a se šatnami pro manekýnky. ovšem stejně jako většinu prestižních salónů, i firmu Arnoštky Roubíčkové postihl tragickej osud. v březnu 194o byl podnik arizován a třiasedmdesátiletá Arnoštka deportována do Terezína. zahynula neznámo kde. dcera Adéla s manželem a dětmi zemřela v lodžským ghettu, dceři Heleně s rodinou se podařilo včas emigrovat do USA.

9/23/2015



"proč by měl člověk zemřít, když na zahradě roste šalvěj"





milé děti, povím vám tajemství. nechodím k lékaři. proč? nemám k tomu totiž sebemenší důvod ! nemoci se mi zkrátka vyhýbají širokananánským obloukem. netroufám si tvrdit, že za skálopevnou imunitu vděčím právě svýmu veganskýmu (až vitariánskýmu) způsobu života, ani se nechystám unavovat vás moudry o prospěšnosti mnohých rostlin a už vůbec si nehodlám hrát na svatou Hildegardu či výživovýho poradce (ač jím je moje maminka, která mnoho let působí jako vedoucí stravovacího provozu PL Kroměříž, tudíž u nás býval zdravej životní styl "na talíři" každej boží den). přiznávám rovněž bez mučení, že osobně mi poněkud chybí jistá dávka empatie k tomu, abych soucítila s křehulinkami, který jsou s příchodem prvních chladnějších dní na hromadě, několikrát do roka je převálcuje chřipka a rýma s kašlem jsou jejich dobrý kamarádi. ať tak či onak, tohle jsou má "tajná" esa, která nesypu z rukávu jen tehdy, kdy cítím, že na mě "něco leze" (neboť ono nikdy neleze), nýbrž se těchto zásad spolu s krédem "jez jen to, co roste" držím každodenně:




  • celer & česnek =  základní stavební kámen mýho jídelníčku. stejně tak vydatně holduju česneku medvědímu ! vitaminová bomba, kterou si většina z nás uchovává celoročně kupříkladu ve formě pesta
  • šalvěj - odpradávna učiněnej všelék ! zejména na vyrózy trávicího charakteru, ale i proti stařeckým demencím. přidávám ji do všeho a ke všemu. třeba ze mě na starý kolena bude hotovej Platón
  • vím, co jím - skutečnost, že je mi zatajena technologie přípravy i detailní složení toho, co mi přinesou na talíři, je přinejmenším znepokojivá. z těchto a (samozřejmě) finančních důvodů jím venku jen velmi výjimečně
  • jablečnej ocet - posiluje metabolismus, podporuje imunitu, odstraňuje toxiny z těla, zlepšuje trávení, je pomocníkem při hubnutí a dovede toho mnohem, mnohem víc ! mimo to, vyrobit si doma vlastní bylinkovej je hračka ! popusťte uzdu svým gurmánským fantaziím a vyzkoušejte rozličný kombinace. rozhodně však sáhněte po BIO variantě, já kupříkladu použila ten z déemka
  • domácí kvašená zelenina - čili pickles. moje maminka pěje na mléčný kvašení samý ódy. a právem
  • jen po svých - chůze je jedna z mých nejmilejších činností ! a recept na všechny neduhy. skutečně ! duševní vyčerpanost či střevní potíže ? pár svižnejch kilometrů a budete zase ve formě. léty proveřeno !
  • šup na louku - pampeliška, jitrocel, sedmikráska, kopřiva, řebříček - to všechno nadupaný cennejma látkama a zadarmo !
  • víra tvá tě uzdraví - můžete se mnou hlasitě nesouhlasit, já si však trvám na svým. naposledy jsem si přivodila bolestivej zánět nártu (v balerínách tůry skutečně nedoporučuju), kvůli němuž jsem sotva chodila. zatla jsem ale zuby, koupila chladivou mast, vsugerovala si, že jsem v maximálním pořádku a ? a po pár dnech jsem o ničem nevěděla (i přesto, že v balerínách chodím pěkný štreky dál)
  • vykašlete se na léky - vážně, je-li to jen trochu možný. dnešní společnost si navykla polykat prášky jako maliny. a to je zatraceně špatně ! já sama nepozřela paralen a podobný svinstvo x let. a žiju ? ŽIJU !
(o tom, kolik tun řepy, papriky, tuřínu a špenátu jsem schopna spořádat k večeři, taktně pomlčím. stejně tak se nehodlám rozepisovat, jak početná je moje bylinková "zahrádka" u nás na terase )

pées - dále nutno dodat, že stav naší pleti je odrazem toho, co se děje uvnitř. a já si kondici své pokožky od doby, co jsem věrná těmto zásadám, natírám ji domácí konopnou mastí a rakytníkovým olejem, nemůžu vynachválit ! asi na tom něco bude, nemyslíte ?



a co vy ? patříte spíše mezi ty, co jsou k přírodnímu léčitelství skeptičtí ?

9/17/2015







trenchcoat holešovická tržnice   |   šaty mango   |   tenisky bershka   |   taška answear



jak jinak se  rozloučit s létem se vší pompou, než holejma nohama, prosluněným focením v plenéru, melounem a ananasem k večeři a bílejma keckama, který zanedlouho budu muset uložit k zimnímu spánku? budeš mi zatraceně chybět, léto !

pées - tuhle tašku mi seslalo samo nebe. je totiž jediná, která hravě pojme můj gigantickej kompjútr. a to už je něco, vážení !

9/14/2015






sako vinted   |    triko ny   |    kalhoty calliope   |    boty f&f    |   psaníčko bershka



diamanty jsou věčné. pravda. já ovšem nejsem ani Bond girl, ani Ježíšek s neomezeným rozpočtem a raději sáhnu po perlách. a tyhle z online klenotnictví Eppi splňují veškerá kritéria, která od náušnic očekávám - nenápadně subtilní, snadno kombinovatelný a navýsost nadčasový. ostatně o perlách jsem pěla ódy již před dávnými a dávnými časy.


pées - tahle délka / nedélka vlasů už mi leze pekelně krkem. vynalezl už někdo něco jako hnojivo na vlasy? opomenu-li bierhanzlovu mast na lysinu past ..

9/01/2015




aneta s. | unique 1


povím vám tajemství. nebýt toho, že čas od času zneužiju modelky, který jsou mi svěřeny, drtivá většina mých outfitů by nebyla nikdy zvěčněna (otázkou je, zda by to někomu chybělo). ano, termín "zneužít" je zde na místě, neboť zcela netaktně zneužívám jejich dobroty, ochoty a snahy mě neodmítnout. obecně je mi však proti srsti jít s kůží na trh a stále trpím traumatickými pocity, kdykoli se na mě namíří objektiv. i po x letech blogování se totiž držím jednoduchý rovnice - markéta před foťák nepatří! mnohonásobně raději se realizuju na "druhý straně barikády". a světe, div se, občas se mi ve fotosoutěžích i zadaří. další důkaz, že zázraky se dějí!