9/29/2014




sukně renata dračková   |   rolák new yorker   |   klobouk secondhand   |   boty f&f  


všední dny přejí plnohodnotnýmu blogování asi jako extrémní povětrnostní podmínky nepadnoucímu klobouku. ranec povinností, času málo, podrážděný úřednice za přepážkou, špatný trávení, nekonečný špalíry v lídlu a ke všemu připitomělá prekérie s ucpaným odpadem. návrat do reality po víkendovým lelkování a výletování se vším všudy.


a jak s/v pondělky bojujete vy ?

9/27/2014

HEDVIKA VLKOVÁ


27.9. 19o1 – 29.7. 1986




1.   Eva II, 1929/3o
2.   Eva VI, 1933/34
3.   Eva VI, 1933/34
4.   Eva VI, 1933/34


milé děti, dříve, než v Den český státnosti zavzpomínáme na Svatýho Václava, připomeňme si výročí narození, který připadá právě na tuto sobotu. a třebaže nepochybuju o tom, že jste publikum inteligentní, bystrý a zvídavý, zároveň ve mně hlodá podezření, že nejeden fešn bloger delegující se jako osoba do daný problematiky nadmíru zasvěcená, ví ve skutečnosti o kontextu vývoje módy velký kulový, natož pak o té domácí. považuju proto přinejmenším za vhodný šířit v tomto ohledu alespoň nepatrnou osvětu. a taky si při tý příležitosti tak trochu přihřejvám polívčičku, poněvadž jen papouškuju jednu z kapitol své diplomky. řeč je o Hedvice Vlkové. právě ta stála u jednoho z mezníků vývoje naší módní tvorby, za nějž lze  moment založení ateliéru Oděvního výtvarnictví na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové jednoznačně označit. a byla to rovněž ona, díky jejímuž odbornýmu školení zde byl již od počátku kladen nemalý důraz na osvojení si technik módní kresby. jakožto oděvní návrhářka a posléze i vysokoškolská pedagožka tak do jistý míry naznačila cestu, kudy se bude české oděvnictví následující léta ubírat. její odkaz je tedy patrnej i v současnosti, poněvadž během svýho pedagogickýho působení na VŠUP položila základy dnes již tradiční výuky módní kresby a ilustrace. byla si totiž velmi dobře vědoma potenciálu, kterej se ve výtvarné prezentaci módy skrývá. i přesto – či snad právě proto – že kresebnej rukopis jí samé nebyl nikterak novátorskej a vykazoval určitou nejistotu, u svých svěřenců uvítala naopak výtvarnej projev svobodnej a tvůrčí, vždy však vystavěn na pevnejch základech precizního zvládnutí lidský anatomie. ovšem její kariérní život svědčí bezesporu i o tom, že ztělesňovala ženu nesmírně schopnou a pilnou, ženu moderní a samostatnou. její jméno zůstane navždy spjato s působením u Hany Podolské, kde pracovala jako kreslířka. avšak dříve, než zastávala tuto prestižní pozici ve věhlasném salónu, se  po absolvování Vyšší dívčí školy v Praze na matčino přání vyučila švadlenou. osobní zainteresovanost, nadšení a talent pro kresbu a výtvarnou seberealizaci v sobě Vlková měla zakořeněny již z dob dětství. její rané návrhy dokládají, že v ní tento zájem přetrval. ba co více, toužila se ve svém výtvarném projevu zdokonalit natolik, že se rozhodla - byť při zaměstnání - docházet mimo jiné také k prof. ornamentální kresby Aloisi Mudruňkovi na UMPRUM. titul akademický malířky si vysloužila roku 1931 po absolvování ateliéru prof. Vratislava Nechleby s orientací na portrét, tentokrát se však jednalo již o soustavný studium. praxe v povolání módní kreslířky na sebe nenechala dlouho čekat a ještě téhož roku odjíždí na stáž do Paříže. možnost se lecčemu přiučit se jí naskytla v modelovém domě Jacquesa Heima, leč ani omamná Paříž ji nezlákala k sladký zahálce a i po večerech se Vlková zdokonalovala ve střihačským kursu. její působení v salónu Hany Podolské počíná rokem 1922 a Vlková zde setrvala dlouhá léta až do roku 1938. cennej doklad o kresbách a návrzích z tohoto časového rozmezí dnes nalezneme ve sbírkách pražskýho Uměleckoprůmyslovýho muzea, jímž je tužkou vytvořenej a pastelkami kolorovanej konvolut kreseb o formátu A4. za pozornost nepochybně stojí i skutečnost, že před příchodem Vlkové zastával u Podolské tuto úlohu módního kreslíře malíř a manžel slavné módní tvůrkyně v jedné osobě, pan Podolský. nicméně z řízenejch rozhovorů Vlkové s doktorkou Jarošovou je patrno, že potěšení mu to nikterak nepřinášelo, a proto se k této činnosti se uchyloval nepravidelně a velmi nerad. o tom, jak výtečně dokázala využít veškerou snahu vynaloženou pro zdokonalení ve svým výtvarném vyjádření, svědčí to, že po dlouhá léta tvořila kresebný návrhy pro tisk, přičemž nejčastěji přispívala do Evyve srovnání s ilustrátory, jejichž práce se objevovaly na stránkách magazínů týto doby, je však rukopis Hedviky Vlkové poněkud popisnější, statičtější a méně odvážný. do značný míry je to ovšem dáno její zkušeností s krejčovstvím, neboť pečlivě dbala na důkladný vyobrazení jednotlivejch oděvních prvků. zároveň je však potřeba ocenit půvab, eleganci a ženskej šarm patrnej v jejích dílech, který jsou svým rukopisem v mnohým velmi blízký francouzskýmu ilustrátorovi Jeanu Pagèsovi. sama Vlková často při svých rozhovorech s Helenou Jarošovou připomínala, že během pařížskejch módních přehlídek, kterejch se po boku Podolské účastnila, byl přísnej zákaz pořizovat si kresebný náčrty. musela proto spoléhat na svou paměť a vše si pečlivě zaznamenat až po návratu. k zásadnímu momentu dochází roku 1938, kdy se Vlková dokázala postavit na vlastní nohy a ve Vodičkově ulici založila svůj zakázkovej a modelovej podnik „Heda Vlková“. tímto počinem tak ideálně skloubila svůj řemeslnej um, výtvarný schopnosti a v neposlední řadě i organizační, neboť ty chod podobný záležitosti nepochybně vyžadoval. do historie české módy tak vstupuje jako vzácnej příklad módního tvůrce a kreslíře v jedný osobě. ač se za celejch jedenáct let jako majitelka tohoto podniku pořádání přehlídek nevěnovala, svý modely prezentovala vlastním kresebným vyjádřením v podobě akvarelů, za kterejma je opět nutný se vypravit do Uměleckoprůmyslovýho muzea. ke skutečně podstatnejm změnám se schyluje s rokem 1949, a to založením zcela samostatnýho ateliéru oděvního výtvarnictví na VŠUP, jehož vedení se Vlková ještě téhož roku ujímá. právě tím byla naznačena cesta, kterou se v následujících dekádách bude vývoj českého oděvnictví ubírat. posléze se roku 197o kormidla vedoucího oděvního ateliéru chopila Zdena Bauerová, kterážto výtečně navázala na základy tradičního školení položený Vlkovou, především však na tvorbu v duchu francouzskýho vysokýho krejčovství. ale o tom snad někdy příště.

9/25/2014






svetr secondhand   |   kalhoty topshop   |    klobouk secondhand   |   taška tržnice   |    boty tržnice 


milé děti, patrně se nejen já nemůžu zbavit dojmu, že s příchodem podzimu se společnost (tedy ženský pokolení) dělí na dva tábory. na ty, pro který holejm nohám nadobro odzvonilo a preventivně se zásobují pořádnou náloží huňatejch svetrů podobně jako zavařenin ve špajzu, a těch pár statečnejch, který odmítají tento fakt přijmout ještě na konci listopadu (ano, ano, jejich nekorunovanou hlavou je paulína). a neboť se hrdě a beze studu hlásím k prvním zmiňovaným, hodlám to tu lavinou svetrů zazimovat. doslova. tečka.


fotila johanka

9/16/2014


šaty secondhand   |   kabát present od tchýně   |    boty f&f  


osladit si život tónem cukrový vaty a v rytmu swingujícího londýna šedesátejch let se alespoň naoko přenést do časů bezstarostnejch mods. toť osvědčenej recept na chmurná podzimní rána.

9/12/2014

úklid v hlavě i ve skříni.



top secondhand


paretův princip - mnohejm z vás pojem jistě ne neznámej. onen pan vilfredo pareto, moudrej to italskej ekonom a sociolog, obohatil svět ekonomie o dnes již notoricky známý pravidlo 8o / 2o. a nutno podotknout, že jej lze aplikovat i na každodenní život nás smrtelníků. šatník nevyjímaje, milé děti. dle něj totiž využíváme pouhejch 2o procent našeho majetku. při pohledu na přetékající police a zoufale obtěžkaná ramínka plus ranní monolog nemámconasebe před šatní skříní zkrátka musíme dát za pravdu. je fuk, zda patříte k těm, co touží po absolutní harmonii a rozhodli se říci hlasitý ne neorganizovanýmu chaosu nebo vám jen zaclání nenošený kusy, kterejch je třeba se zbavit. na to pustit se do díla není nikdy pozdě. a začátek podzimu, kdy ukládáme k zimnímu spánku šortky a vzdušný sukně, abychom vytáhli na světlo světa huňatý svetry a kabáty, je dobou vskutku ideální. na rovinu přiznávám, že jsem sběratel / archivář / vetešník. říkejte si tomu, jak chcete. od ranýho dětství mám tendence uchovávat a pečovat o krajkovaný spodničky a háčkovaný rukavičky po prababičce, brejle po dědovi a klobouky z bazarů. ne každej by měl to pochopení jako jakub a strpěl všechny moje velectěný artefakty a rekvizity na focení. o to složitější je pak v mým případě ukočírovat v šatní skříni jistej řád. v samotným přístupu k oděvu se proto řídím mým malým desaterem.
  • autenticita - z aktuálních žhavejch trendů jen decentně uždibovati, aby vizuál korespondoval s  našim niterným rozpoložením. toť priorita. nebejt pouhým otrokem módy, klonem kdejaký fešn ikony a kopií výkladní skříně. nejen z toho důvodu nakupuju především v sekáčích, kde je naopak nesmírnej prostor pro individualizaci (plus je to levný a ekologický). ono naklusat do zary a obrendovat se za x tisícovek není žádný dobrodružství.
  • jedny a dost - nač troje, když unosím stejně jen jedny. to platí snad o veškerým oblečení a doplňcích. kupříkladu já si donedávna vystačila se dvěma páry bot. celoročně. stejně tak jsou mi cizí mánie okolo kabelek.
  • materiál - co se nekrčí, je dobrý, co se nežmolkuje, je ještě lepší. zkrátka to, že bychom měli věnovat zvýšenou pozornost složení materiálu, všichni moc dobře víme.
  • střih -  malá lež neuškodí. ošálit okolí optickými klamy je zcela legitimní a hra s vizuálnem je nekonečně zábavná. proto experimentujte se siluetou, vlastní fyziognomií, hrajte si na pána boha a čarujte !
  • funkčnost + kompfort - jsou-li mi ty šaty krátký natolik, že se v nich nemůžu posadit jako člověk a ty čarokrásný sandálky mi po pár metrech cupitavý chůze z ukrutný bolesti vhání slzy do očí, musí z domu. i kdyby byly třeba pozlacený.
  • exkluzivita - uplatněte vlastní tvůrčí invenci, rukodělnost a nápaditost. sami se chopte jehly nebo si nechávejte šít. ať už od babičky, maminky nebo mladejch studentů z umprum (máte-li na zaběhnutý lokální dyzajnery, dobře pro vás. ivestice jako této litovat nebudete). a přiveďte na svět třeba vaši vysněnou sukni !
  • méně je více - kreativita nerovná se kostým hodnej maškarního průvodu v Riu. žeano.
  • sentiment - jsou to jen hadry, ale nezapomínejte, že k určitým svrškům nás pojí konkrétní citový prožitky a vzpomínky. chovejte se k nim proto hezky !
  • spodní prádlo - jednoznačně kapitola sama pro sebe. snad jen dodám, že pohled na plejádu laškovně prosvítajících berušek, objímajích se medvídků a pestrobarevnejch kytiček během letních měsíců rozhodně ráda oželím.
  • pravidelný čistky. a to klidně každej měsíc, protože člověk zraje (běžně se to nazývá stávati se dospělým) a věci neustále přehodnocuje. patrně už si v tom svetru s koníčky budete připadat poněkud infantilní. a pokud ne, tak oukej. noste ho dál, protože o tom citit se dobře to celý je.
já se naučila být nekompromisní. už nějakej rok buduju šatník minimální, složenej skutečně jen z univerzálních, nadčasovejch a snadno kombinovatelnejch věcí. nuda? možná. co ale nuda rozhodně není, je dělat radost jiným věcmi, který sama nevyužiju. votočvohoz všichni známe, zbožňujeme a děkujeme nějaký vyšší síle, že seslala na svět spásu jako je tahle. kdybych měla muzikantský střevo, zkomponuju na něj oslavnej hymnus ! jen jemu vděčím za to, že můj život už dávno nevyhasl pod lavinou oblečení. a poněvadž jsem přesvědčena o tom, že i vy jste podobnýho názoru, čeká na vás odměna pro věrné a oddané v podobě voucheru na nákup v hodnotě 2oo,- ! jednou jedinou podmínkou je, připojit do komentářů odkaz na váš účet na votočvohoz. tak směle do toho !

a na závěr se mi nezapomeňte pochlubit vaší nejmilovanější kořistí z votočvohoz. kuk ta moje


9/07/2014




sukně renata dračková    |   top gate   |   balerínky tržnice




další neděle v meditativní bílé. protože i černokněžníci mají své dny. amen.

pées - zoufalej stav mých vlasů nutno řešit. nějaká idea ?

9/05/2014

mládí v ZÁŘÍ


ve srovnání s loňským MBPFW, kdy jsem měla možnost být přímo v ohnisku dění a asistovat v backstage, si letos zachovávám (nedobrovolnej) odstup. včera jsme s johankou absolvovaly AWKWARD (povinně kuk ke kočkám), v neděli se těšíme na mikešovou s berkym a tím to pro mě definitivně končí, vážení. inu, každej den není posvícení. proto jsem si namísto vytouženýho vysedávání na přehlídkách naordinovala bohatej doprovodnej program. ostatně, zbrusu nová instalace v ZÁŘÍ si pozornost bezesporu zaslouží ! a pakliže jste na Letné doma jako my či zkrátka jen nemáte ponětí, co s blížícím se pátečním večerem, od osmé hodiny se tu uskuteční slavnostní křest časopisu o autorským šperku !













9/01/2014



září praská ve švech. se všemi fěšn víkendy a víky si však nezapomeňte najít čas i na ranec výbornejch zbrusu novejch výstav. kupříkladu mou oblíbenou milenu dopitovou v městský knihovně. vernisáž už dnes !

který akce si tento měsíc nenecháte ujít vy ?