3/18/2015



chvástati se. vskutku nehezká to vlastnost a bezpochyby i jeden ze signifikantních rysů blogosféry obecně. ona neúnavná exhibice novejch bot a kabelek, perfektního mejkapu a dokonalejch těl má ovšem za následek další neřest - závist. a právě ta vede, želbohu, mnohdy k slepýmu imitování a stádovitosti. jak jinak si vysvětlit masovou potřebu nazouvat totožný najky, vláčet se s kankenem na hřbetu či vysedávat ve stejnejch bistrech s nablejskanými hodinkami daniel wellington na zápěstí. že by la petite mort individualismu ? netroufám si soudit a malou oklikou se raději vrátím na začátek, abych se vám z plnejch plic pochlubila ! ano, skutečně mám tu potřebu, neboť zaprvý - náhrdelník marni mi nedal spát od chvíle, kdy jsem ho před lety poprvý spatřila. a že jsem se načekala, než zakotvil u mně ve šperkovnici ! zadruhý - pár kapek téhle zázračné tekutiny a já se vznáším blahem. zatřetí - beatona miluju ! jako fotografa, ilustrátora i scénografa. tečka. inu, pětadvacet ti je jednou v životě, tak nač se nerozmazlit. žeano.

1 komentář:

  1. Ponejprv jsem ho marně hledala (bílá na bílé a mezi změtí jiných věcí), ale když jsem našla, dostalo se mému estetičnu pohlazení. Nádhera a k jaru květy patří, takže je to nádhera "nadruhou".
    Tuto samochválu ti tudíž schvaluji.
    AJJCHŘ (a ještě jsem chtěla říct).....příště prosím o foto náhrdelníku na " TVÉ VELIKOSTI". děkuji

    OdpovědětVymazat

- merci za zastaveni